Moje básně a sonety(popřípadě fotky), kopíruj jen s odkazem!!! Děkuju!...
Vím, že to tady moc nestíhám upravovat, tak se za to omlouvám. Zkusím to postupem času zpravit. Díky za pochopení.
your Jasmine

Srpen 2011

Ehm...

31. srpna 2011 v 22:06 | H.I.L. |  My diary
Dneska jsem si říkala, že napíšu článek. Ale myslím, že s mou náladou to teď asi není zrovna dobrej nápad.Ale tak, zítra je škola, a já se netěším. Nebo jo, dobře, těším se možná na kamarády, obzvlášť na Christine, ale prostě, když se na sebe podívám do zrcadla, říkám si, že bych potřebovala teď svýmu obličeji věnovat aspoň tejden abych vůbec byla schopna se tam ukázat. Ale bohužel, šanci nemám, takže budu vypadat jako debil, ještě i s lítající nedržící ofinou. Ach jo. Ale nechci tu nabývat depresivních dojmů, takže toho asi dneska nechám. I když jsem říkala, že taková nebudu, je to těžký. Ale co no... Jsem to já a to je život...
your H.I.L.

A prázdniny jsou pryč...

29. srpna 2011 v 20:45 | H.I.L. |  My diary
Tak jsem zase zpátky. Přijela jsem už včera, ale to se mi nechtělo psát a navíc mi pak bylo špatně, jelikož jsem byla na chalupě a děda chytil virózu, pak ji chytla sestra, no a samozřejmě jsem ji chytla teď já, takže jsem zvracela no. Teď už je mi líp, ale mám žaludek jak na vodě a nohy mám jak mrtvý, sotva chodím. Jinak na chalupě to bylo fajn, i když rodiče se chovali fakt strašně. Připadá mi, že se snaží chovat k příhodnosti babičky s dědou, takže my jsme se ségrou ty špatný. No, babička s dědou nejsou zrovna moji oblíbenci. Ale vynahrazoval mi to bratranec, s kterým jsme se nasmáli jak blázni. Taky jsem si zahrála několik Call of Duty a Oblivion, což je fakticky suprácký. Baví mě to. Ale ještě jedna věc mě vytáčela. Mám mladší sestřenici(je jí 9) no a prostě ona cokoliv chtěla, tak chodila za mnou. Jako bych byla její matka nebo co! Připadala jsem si jako dospělák a musela jsem rozhodovat za všechny. Řeknu vám, nechci bejt dospělák. Rozhodování je fakt děsný. Proč musíme dospívat a začít za všechny rozhodovat? Je to tak těžký a unavující. Myslela jsem, že mi praskne hlava. Měla jsem chuť každýho zabít, protože jsem už nemohla. Ale díky tomu jsem přišla taky na jednu věc. Klučičí smích je fakt zázračnej. Bylo mi fakt strašně, jen tak jsem seděla na pohovce vedle bratrance a ségry a čučeli jsme na Futuramu. Sestra se smála, ale na mě to nemělo žádnej efekt. Ale pak se zasmál bratranec a i já jsem se musela pousmát. Má to asi nějakej zázračnej účinek nebo co :). No jo... No, už je taky konec prázdnin, což je dost depresivní, když se má člověk začít učit 5 předmětů ve fránině. Bude to těžký a ještě já jsem se ani přes prázdniny nepodívala ani na slovíčko francouzsky. Což asi nebylo moc chytrý rozhodnutí. Fakticky se netěším, ale když to přežili ti před náma, tak to snad přežijem taky... No nic, už je pozdě(teda není, ale když mi je špatně, tak se mi tady nechce být moc dlouho), takže padám. Přejte mi brzký uzdravení. Adia...
your H.I.L.

Tomáš Klus

11. srpna 2011 v 20:21 | H.I.L.
Po dlouhé době jsem si řekla, že bych mohla dodat nějaký písničky, tak jsem zvolila toho nejlepšího českýho zpěváka(co samo sebou zpívá česky :D). Jeho texty jsou smysluplný a úžasně básnicky složený. Před ním skláním obrovskou poklonu, protože něco takovýho bych nenapsala ani kdybych si tužku do oka zapíchla :D (zajímavý přirovnání, já vím :D). Tak teď už k písničkám-vybrala jsem pár nejoblíbenějších, zbytek máte na youtubku ;). Pěknej poslech!

Neklid



Čas



Do nebe



Marie






LeHomole



Navěky



Pocity



Přičichnutí alergikovo



Nenávratná



Dopis



tak doufám, že se vám to líbí :). A když ne, je to váš názor ;).
your H.I.L.

Jednou...

7. srpna 2011 v 19:54 | H.I.L. |  My diary
Jednou mi moje třídní profesorka řekla: ,,Kdyby byli všichni jako vy, svět by byl zas o něco lepší." Hmm...haha. Kdyby byli všichni jako já, svět by byl nudnej, hnusnej a brzo by zanikl, jelikož s vlastnostma jako já by dlouho nikdo nepřežil :P. Ale je to docela zajímavá myšlenka na přemýšlení. V čem jsem vlastně dobrá? Ve škole. A ani to není nějaká šílená sláva, jen patřím mezi nejlíp se učící děcka. A navíc, k čemu to je? K ničemu. Dost jsem nad tím přemýšlela a nevím, jestli je to nějaká moc velká výhoda. Ale to je jedno. Jinak mimochodem s tou kamarádkou jsme se docela urovnaly, až na to, že já si připadám jako naprostá mrcha a nechci se jí ukázat na oči. Cítím, že už to nikdy nebude jako dřív. No...když už jsem začala názvem jednou, můžu v tom pokračovat. Jednou(jak údivné slovo) musí všechno přijít. A jednou zase odejít. Je to jako narození a smrt. Jeden člověk se narodí, jeden umře(až na to, že v dnešní době umře jeden a narodí se další 5, takže na Zemi se brzo nebude dát hnout...). Já alespoň doufám, že jednou ty zlý věci odejdou a konečně mě pro jednou uvítaj ty dobrý. Ale k tomu se pak váže slovo Zapomenout. Zapomínání je samo o sobě strašně složitá záležitost. Většinou se to ani nedá ovládat. Já sama bych chtěla zapomenout hodně věcí, ale naopak na některý bych si ráda zase vzpomněla. To mě teď přivádí k nápadu, že si půjdu prohlížet fotky z mládí. Když jsem byla malá, byla jsem pěkná, roztomilá tvrďačka, a když mě někdo naštval nebo mi něco dělal, prostě jsem mu ubalila. Nestyděla jsem se ani jsem se nebála. A teď jsem pravej opak... Ach jo, myslím, že jsem tenhle článek doslova zamotala a není moc asi rozumět, co jsem tu patlala. Hlavně, že se v tom vyznám já. I když, to je taky docela lež. Nevyznám se už v ničem... Myslím, že už toho plácání nechám. Jdu zkusit něco psát, protože mě odsud vyhazuje sestra(je tu nějak často, že? :P). Jo a jen jsem chtěla říct, že jsem s pustila do psaní jedné knížky, jsem sice teprve u začátku druhé kapitoly a to ta první má 1 a 1/5 stránky v complu ale co už no. Tak se zatím mějte...Ahoja!
your H.I.L.

Pardon...

5. srpna 2011 v 21:24 | H.I.L. |  My diary
Omlouvám se, že jsem ještě nestihla oběhat články z blogů. Hodlám to udělat, ale teď nemám zrovna dobrý rozpoložení. Popravdě mám teď co dělat, aby mi netekly slzy. Protože sjem si kvůli úplné blbosti rozhádala kamarádku. A asi semnou už nepromluví. Protože jsem strašně pi*a, protože jsem taková. Jsem hnusná mrcha, co ani nedokáže jít za kamarádkou do bytu. Protože mám strach. Asi jsem už paranoidní. Už jsem ze všeho moc zmohlá. Chtěla jsem o prázdninách vydechnout. Chtěla jsem mít klid od všeho. Od něho... Místo toho mám problémů ještě víc a o něm se mi zdá skoro každou noc. Nebo spíš o něm a jeho holce. Přeju mu to, to jo. Jen to není nijak příjemný. Ach jo. Jsem totálně zdrcená. Všechno se mi zase sere... Nebo spíš já všechno seru. Ach jo. Dneska je toho na mě až moc. Bylo by to tu moc depresivní. I když to tu už asi je... Ty články projedu snad zítra. Omlouvám se... Bye...
your H.I.L.

I'm back!

4. srpna 2011 v 22:59 | H.I.L. |  My diary
Hejáá I'm back! Konečně jsem se vrátila z chalupy. Bylo to tam ale supr, až na mou "tetu" a to fakticky "úžasnou", která o mně řekla, že vypadám jako cigánský děcko(mimochodem to fákt potěší no...) a kamaráda od taťky, kterej si přivezl svýho synka(fakana třináctiletýho) a já a sestra plus náš bratranec a sestřenice(která je moc malá na to, aby chápala, že někteří lidi jsou idioti, i když ona je taky občas taková) jsme se o něj museli starat. Bratranec se vytahoval a dělal si ze mě srandu, ale tak já jsem ho dycky odpálkovala. Nebo jsem se aspoň snažila. No a taky tam futr lilo. Takže z mého nadšení pro opálení nic nebylo. Ale nevadí, stejně moc nesnesu velký vedra. He. No, jinak jsem ráda, že jsem konečně doma, i když se teď budu pekelně nudit. A hlavní věc, která mě teď štve je, že se chovám jako mrcha. Měla jsem jít ke kamarádce, ale odřekla jsem to. Nevím ani přesnej důvod. Mám ji strašně ráda, ale prostě když mám někoho navštívit doma, začnu být strašně nervózní jako bych měla navštívit prezidenta. Strašně mě to štve a cítím se provinile, ale nevím, co s tím dělat. A to s ní mám jet příští týden do Prahy. Ach jo... Jsem ztracená. Chci se jí omluvit, protože to bylo hnusný, ale nevím jak. Kdybych byla na jejím místě, už bych tu Prahu odřekla a nepromluvila bych se mnou aspoň měsíc. A navíc k tomu, vždycky když mám k někomu jít nebo někam jít, tak se mi něco stane. Obzvlášť s ní. Například teď mám problémy s žaludkem, že pokaždé když něco sním, je mi špatně. Žaludek mám sice špatnej už od malička, ale zase to teď bylo fajn a najednou to zase začalo :(.Áchich... Bože, proč jsem taková? Proč se všeho bojím? Začíná mi to všechno docházet. Nejsem prostě normální. Bojím se věcí, kterých se nikdo nebojí a bojím se mnohem víc než ti, kteří by měli. Bože...Proč...Musím jít, sestra mi kouká přes rameno a nechci, aby to četla. paa
your H.I.L.