Moje básně a sonety(popřípadě fotky), kopíruj jen s odkazem!!! Děkuju!...
Vím, že to tady moc nestíhám upravovat, tak se za to omlouvám. Zkusím to postupem času zpravit. Díky za pochopení.
your Jasmine

Září 2012

Projekt 10 dní - den 9.

30. září 2012 v 14:51 | H.I.L. |  My diary
Tak, předposlední den. Teda, uteklo to rychle. Jsem skoro na konci. Tak se do toho dám... Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč. No, těch obrázků bych potřebovala tisíce, ale ok, vyberu dva...

Protože jsem zamilovaná a to jednostranně. Pořád si život komplikuju vztahy, který ani neexistujou. A taky jde o kamarády. Neumím si je udržet, protože jsem strašnej asociál(tedy podle některých). No, a samo sebou, problémy s mým vlastním srdcem. Když už jsme u těch významů...

Protože nic v mým životě nedává smysl. Všechno je jenom poházený a já si neumím nic srovnat. Naprosto to vystihuje můj život. Chaos a samé otázky bez odpovědí. Otázky, na které nikdo neumí odpovědět. Ani já sama...

No, nevím, jestli bych to měla víc popisovat. Prostě mě to vystihuje teď a tady...

Projekt 10 dní - den 8.

29. září 2012 v 14:38 | H.I.L. |  My diary
Tak je tu den 8. Už jsem skoro na konci. To je škoda, protože tohle je fakt super. Myslím, že se porozhlídnu po dalších takovýchle projektech. Vážně mě to baví. Ať už se to ostatním líbí nebo ne. No, ale už bych taky mohla přidat nějakej článek. Jenže teď jsem pryč, takže nejdřív až další týden. Ale ten mám dost nabitej, takže to taky možná padne až na víkend. Pfu, nechci to tady zanedbávat... Ale teď už k osmému dni. Zadání: Tři věci, které tě vzrušují. Jaj. No, tohle asi bude složitý :D. Radši to vezmu podle toho, co mě fakt dostane.

1. To, jak kluk voní. Nemyslím ale jen nějaký voňavky. Možná vám to přijde úchylný, ale někdy je pot taky pěkně vzrůšo -_-.
2. Úsměv, ten mě dokáže dostat do kolen.
3. No, řekla bych asi že nahý tělo, ale to bych taky musela nějaký vidět :D. Tak řeknu že to, když mě nějakej kluk pozoruje. To je docela rajcovní. Teda, samo sebou, záleží jakej kluk -_-.

No, tak to mám za sebou. Asi je to trochu jeblý, ale bylo to docela těžký. Pfu, tohle jsem fakt nečekala. Hooray, konečně to je za mnou. Tak adios!

Projekt 10 dní - den 7.

28. září 2012 v 14:44 | H.I.L. |  My diary
Tak další část! Už jsem docela daleko tý jo. No, pokud tohle někdo čte, pravděpodobně se teď flákám po nějakých památkách na dějepisné výpravě. Jo, tohle se(doufám) zveřejní 28.(nastavení miluju -_-).
Máme tu: Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Jej, to bude problém. Protože jich je víc. Ale teď právě o pár z nich vím a prostě to dělám teď a tady. To, co si myslím teď.

1. Nesnáším, když kluk flirtuje s jinýma, zatímco má svou vlastní holku.
2. Nesnáším, když mi někdo lže do očí a nevadí mu to a pak mě hned za rohem drbe a směje se mi.
3. Nesnáším, když se někdo někomu směje za to, jaký je, kým je, za to, co dělá nebo prostě jen tak. Je to hnusný.
4. Nasnáším lidi, jak se starají jenom o sebe a o ostatní ne, jak jim jde jenom o peníze a věří, že si všechno koupí.

Je toho víc, teď bych to nejradši všechno vypsala, ale ne. Držím se pravidel. Jen 4, tak 4...

Projekt 10 dní - den 6.

27. září 2012 v 14:26 | H.I.L. |  My diary
Tak a je tu další den projektu. Nemůžu se dočkat, co na mě čeká...(jo, správně, nečetla jsem si zadání... -_- musí být nějaký překvápko!) Tááákže: Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoliv pořadí).

Pfuu no, vybrat jen 5 lidí bude těžký. Asi nebudu počítat rodinu, protože ta by zabrala celých 5 míst. Prostě to budu brát, že rodina se počítá už jako že je. P.S. Je to bez pořadí..

1. Raedwulf
2. Ivo
3. K
4. MG(skupina kamarádek, beru to za jedno -_-)
5. CF(class friends)

U pátýho místa jsem si nebyla jistá, protože jsem měla víc lidí, kterých bych sem chtěla dát. Jen jsem nevěděla, kterému mám dát přednost... Tak jsem to vyřešila takhle...

Projekt 10 dní - den 5.

26. září 2012 v 14:00 | H.I.L. |  My diary
Tak jsem se to rozhodla udělat jinak. Prostě to nastavím tak, aby se každej den jeden článek zveřejnil a napíšu to teď v průběhu týdne. Nebo možná dneska(tedy vlastně včera). Tentokrát to je: Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebývala udělala. Jep, myslím, že bych zvládla napsat jednu velkou...

1. Řekla o tom, že se mi K líbí, v té době mé nejlepší kamarádce, která to vykecala všem okolo. Doslova všem.
2. Na druhou stranu bych chtěla vrátit to, jak jsem se s ní rozhádala. Chybí mi...
3. Jedna věc, kterou jsem udělala jednoho října roku 2010 a která se pak opakovala ještě dvakrát. Nechci o tom mluvit.
4. Chtěla bych vrátit nástup na Lercha. Jo, šla bych tam, ale nebyla bych takovej "šprťák", jak všichni rádi říkaj. Protože pak by se mi některý věci nemusely stát... Spíš hodně věcí...
5. Řekla plno věcí plno lidem. Nevěřit nikomu. Ne na Lerchovi, kde se drby šíří všude a vždy.
6. Spadnutí až na dno. Jo, to bych si ze života vymazala...

No, moc jsem nevěděla, co psát, tak asi tak. Já bych to shrnula v jedno, ale když to má člověk rozvíjet... Horší...

Projekt 10 dní - den 4.

25. září 2012 v 18:15 | H.I.L. |  My diary
Tak je tu další den a další část projektu. Aneb 7 věcí, nad kterými často přemýšlím. Nebudu to rozvádět, prostě napíšu co a jak...

1. Nad životem.
2. Nad láskou.
3. Nad sobeckými lidmi(tedy vlastně nad světem).
4. Nad štěstím(či neštěstím, to je jedno).
5. Nad spravedlností.
6. Nad pocity.
7. Nad školou.

Samozřejmě je těch věcí mnohem, mnohem víc. Já jen hrábla po prvních 7, co mě napadly. Tak tady to je... Možná trošku budu přeskakovat dny a udělám toho víc, protože o víkendu(teď, vlastně už v pátek, jedu na dějepisnou výpravu se školou, tak bych to chtěla mít hotový před).

Projekt 10 dní - den 3.

24. září 2012 v 18:36 | H.I.L. |  My diary
Tak, tentokrát jde o to, jak si získat mé srdce. Nevím, jestli to mám brát jako kluka nebo obecně přátele, tak to vezmu obojí. To bude asi těžší oříšek... Začala jsem psát, jak chci, aby vypadal člověk, kterýho bych měla ráda, ne jak si získat mé srdce, tak doufám, že jsem to spravila dobře.

1. Mít mě rád takovou, jaká jsem. Jsem hloupá a to opravdu. No, prostě jsem jiná, ale člověk by mě měl mít rád takovou, jaká jsem.
2. Být úpřímný. Když se mu něco nelíbí, ať to řekne. Ne, aby mi lhal nebo dokonce se mi smál.
3. Věřit mi. Chtěla bych, abych měla podporu, i kdyby to byla nejšílenější věc. Člověk má zkusit cokoliv, tak to tak prostě udělám.
4. Nepomlouvat mě. Nechci, aby se někdo choval jako můj přítel a pár metrů dál mě drbal s někým jiným. Měla bych v něj mít plnou důvěru. A že už se mi to stalo...
5. Dokázal mě povzbudit. Potřebuju to, možná i víc, než je zdrávo. Když mi není hej, měl by mě podržet, dát mi facku nebo prostě mě někam vytáhnout.
6. Mít mě rád. Nechci falešný kamarády. Neměli by se přetvařovat.
7. Já už nevím. Je to těžký. Asi mít pochopení. Myslím, že to je dost důležitý. Pochopit proč a jak.
8. Poslední věc... Um... Nechtít po mně věci, co prostě nedokážu(to stejný by mělo platit pro učitele -_-).

No, nějak jsem to splácala dohromady. Asi jsou to blbosti, ale tohle bylo fakt těžký...

Projekt 10 dní - den 2.

23. září 2012 v 20:09 | H.I.L. |  My diary
Tak jsem se dostala k druhýmu dni. Děvět faktů o mně. Tak se do toho dáme...

1. Jsem hluboce zamilovaná do kluka, kterej je naprosto z jiný ligy. Prostě je to jednostranný.
2. Málem jsem zemřela, ale dostala jsem druhou šanci, o které pořád mluvím a říkám si, jak si začnu užívat života, ale nějak se k tomu nemám.
3. Jsem člověk, kterej ani člověkem není. Moc přemýšlím, moc dedukuju. Vážně moc přemýšlím, nedovedete si představit, jak moc. Když jsem měla něco kolem 7, ptala jsem se babičky, proč jsem na světě. Proč vůbec existuju, proč nejsem u někoho jinýho a tak. Tak si to domyslete.
4. Jsem příliš hodná osoba. Neumím říct ne, prostě řekněte, a já to pro vás udělám. I přesto, že pro vás neznamenám nic, ani to blbý děkuju.
5. Nesnáším chaos. Musím mít všechno hotový, když mám moc věcí, co mám udělat, začnu panikařit a hroutím se. Jop, vážně.
6. Propadám depresím a to dost často. Občas ani nevím proč. Ne, blbost, já to vím, jen ostatní tomu nerozumí. Jsem divná.
7. Nemám ráda lidi. Nerada chodím do společnosti, nejradši se obklopuju jen nejbližími kamarády. Neznamená to, že jsem zatrpklá. Jen nemám ráda, jak vypadá dnešní společnost a jak jsou lidi sobečtí a o nikoho jinýho se nezajímaj. To je děs.
8. Naprosto ve všem si protiřečím. Řekněte mi cokoliv, já vám řeknu svůj názor a na konci ho úplně popřu a obhájím něco jinýho. Jsem divná. Už na druhou.
9. Poslední věc, co tak říct... Jsem citlivá. Všechno si beru moc k srdci, všechno pro mě něco znamená, i když to někdo řekne jen ze srandy. Řekneš mi, že jsem šílená? Přemýšlím, jak to myslíš a nakonec přijmu tu nejhorší skutečnost a trpím depresí, viz číslo 6. Řekneš mi, že mi to sluší? Stejně ti to popřu, ale uvnitř mi to vykouzlí malej úsměv. Pokud mi to neříkáš každej den několikrát a nestane se z toho stereotyp.

Tak, je to tady. Musím říct, že tohle pro mě znamená víc, než jsem čekala. Myslím, že mě to i trochu osvobozuje. Můžu říct to, co cítím, a nikdo mě nebude buzerovat. Tohle jsem já a taková budu. Přijměte to nebo ne. Já si to k srdci vezmu a až moc...

Projekt 10 dní + den první

23. září 2012 v 0:17 | H.I.L. |  My diary
Na mém oblíbeném blogu: http://everyone-has-got-a-little-secret.blog.cz/ jsem už před nějakou dobou objevila tenhle "řetěžák". Popravdě, na řetězáky zrovna nejsem, ale tenhle mě zaujal tím, o čem je. Slíbila jsem si, že ho udělám, ale nějak jsem to prostě pořád oddalovala. Dneska už jsem si ale řekla, že to udělám, tak tady jsou "pravidla" společně s prvním dnem...

Den první - Deset věcí, které bys v tuto chvíli chtěla říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebývala udělala.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoliv pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Tak tohle bych chtěla lidem říct:
  • K - Mám tě ráda. Z celého srdce. Musím to prostě přijmout, samo to jen tak neodejde. Srdci poroučet nemůžu, tak to prostě prosím pochop. Neudělala jsem to naschvál, tak mě podle toho nesuď. Ale taky nesuď to, jaká jsem, když mě ani neznáš...
  • Z - Celou dobu jsi byla moje nejlepší kamarádka. Já vím, že pro tebe odsednutí nic není, ale pro mě to něco znamená. Jednou v životě jsem chtěla mít něco stabilního, co by prostě chvilku vydrželo. Proto mě to tak vzalo. Proto to pro mě tolik znamenalo. Promiň, jestli sis to vyložila jinak, ale já jsem taková. Já přemýšlím, já dedukuju. Možná špatně, možná dobře. Ale jsem taková, tak mě za to prosím neodsuzuj.
  • R - Proč se mnou flirtuješ, když máš holku? Nevím, co si mám myslet. Brala jsem to jako srandu, byls pro mě střelenej kamarád, možná ses mi i líbil, ale... Jak můžeš flirtovat takovým způsobem se skoro cizí holkou, když máš vlastní? Takový kluky nesnáším. A nejvíc na tom mě štve, že i když tě z celýho srdce nesnáším, i když tě nechci tě vidět, nějaká posraná malá část mě nutí k tomu, abych tě viděla. Nejradši bych ji ze sebe vypíchla, ale nemůžu. Proč mě nemůžeš nechat na pokoji?!
  • I - Děkuju ti, že mě držíš, že mi píšeš maily, i když jsme od sebe vzdálení přes půlku republiky. Díky, že mi pomáháš v těch nejhorších chvílích, díky, že mě dokážeš udržet nad vodou. Nikdy ti to nebudu moct oplatit, tolik pro mě znamenáš...
  • Mr.S - Děkuju, že jsme se potkaly, děkuju, že jsi mou kamarádkou, i když jen přes blog, děkuju, že mi píšeš komentáře na podpoření, děkuju za všechno. Mám tě ráda :).
  • K - Mám tě ráda, jsi moje kamarádka a jsem ráda, že jsme spolu seděly první rok. Vím, že jsme se nepohodly, je mi to líto, ale víš, že jsem k tomu měla důvody. Možná jsem to zahnala až moc daleko, ale prostě... to jsem já. Děkuju, že ses na mě na začátku roku nevykašlala a bavila se se mnou, děkuju, že jsi mi byla oporou, když jsem se nepohodla se Z. Občas říkáš věci, který mi nejsou zrovna příjemný, ale to jsi ty, a takovou tě mám ráda. Děkuju.
  • K - Děkuju, že jsi se mnou byla na začátku roku, kdy jsem to fakt neměla lehký(ale to ty taky ne). Děkuju, že jsi mě neopustila i přes to, co jsem ti provedla, děkuju, že jsme pořád tak dobré kamarádky a tvoříme naše MG. Děkuju, že jsme se seznámily na základce a pořád jsme kamarádkami. Musíme chodit častěji ven, musíme chodit jako skupina MG a prostě být spolu.
  • M - Byly jsme kamarádky. Patřila jsi mezi MG. Tak co se stalo? Proč jsi nás začala tak shazovat? Proč si najednou myslíš, že bez tebe bychom neměly přátele, že bez tebe bychom byly nicky? Proč se k nám najednou chováš tak zle? Mám toho dost. Přestaň s tím. Jinak mi přestaneme s tebou. My tě mezi sebe přijaly. My jsme byly super 4, ale vzaly jsme tě k sobě. A ty nám to teď vracíš takhle? To se jdi bodnout!
  • Raedwulf - Ty jsi ten nejúžasnější chlap na světě. Vím, že se neznáme, jenom přes videa, co sleduju, ale připadá mi, jako bych tě znala celej život. Když přijdu domů a jsem totálně zdeptaná ze školy, jsem unavená, beznadějná, vím, že si můžu sednout k počítači, najet na youtube.com a vím, že mi vyjedou nový videa, co jsi nahrál, vím, že se budu zase smát a že na chvilku bude zase všechno v pohodě. Dokážeš mě rozesmát, i když se cítím totálně mizerně a jsem ráda, že jsem tě našla. Mám tě ráda, ani nevíš, jak moc. Kdybys tak bydlel blíž... Kdybys taky neměl holku a dítě. Ale přeju ti to. Tak moc. Ani nevíš, jak jsi mi pomohl a jak mi pomáháš. Nedokážu si představit den bez tebe. Děkuju ti za všechno. Jsi můj hrdina a já jsem tvá minion. Díky ♥.
  • B - Bože, jestli existuješ, řekni mi, proč mi tohle děláš? Proč mě takhle týráš? Proč jsem taková, jaká jsem? Říká se, že každý je stvořen za nějakým účelem. Já svůj nevidím. Řekni mi to. Řekni mi, co mám dělat? Jak mám žít? Řekni mi, co mám dělat, abych byla normální? Já nevím. Nechci být taková, jaká jsem. Nevidím důvod za tím být taková, jaká jsem. Ale jsem taková. Tak mi řekni proč? Proč jsem tak jiná než ostatní? Proč?
Tak jsem to dopsala. Trvalo mi to snad dvě hodiny, psala jsem si ještě s kamarádkou, dívala se u toho na videa a tak celkově to psala každou půl hodinu. Ale zvládla jsem to. Tak tady to máte. Ještě pár dodatků:
- S poslední osobou jsem si nebyla jistá, mám hodně lidí, komu co říct, ale nechtěla jsem brát nikoho jinýho, tak jsem zvolila tohle. Berte to s rezervou, nejsem věřící, ale kdyby Bůh fakt existoval, patřil by mezi mých 10.
- 9.osoba je pro mě fakt důležitá, proto vám sem(znovu) přikládám odkaz na jeho youtube stránku: http://www.youtube.com/user/RaedwulfGamer Podívejte se na nějaký videa, je to geniální chlápek.
Toť vše, díky za pozornost(ha, říkám to, jakoby to bylo nějaký vysílání -_-). Tak prostě dík, jestli jste to přečetli a vyslechli si breptání mého já.

A moudrost je fuč...

18. září 2012 v 21:36 | H.I.L. |  My diary
Tak zase po dlouhé době. Ani si nepamatuju, co jsem psala minule. No, byla jsem na těch osmičkách. Popravdě jsem se dost bála, takže jsem předtím brečela, ale nakonec to zas tak hrozný nebylo. Sice umrtvování není zrovna nejpříjemnější, vrtačka je nepříjemná a úplně vám brní hlava, ale jinak to jde. Jedna mi nešla umrtvit, tak do toho dali, co mohli, ani tak to moc nezabralo, tak to nebylo příjemný, ale zvládla jsem to. To hrozný teprve přišlo. Až to přišlo k sobě, pěkně to začalo bolet. Brala jsem dva prášky proti bolesti po 6.hodinách, abych to zvládala, ale jo, zvládla. S tíží, ale zvládla. Navíc k nemožnosti jíst jsem se postavila čelem a jedla jsem, sic tekutou stravu, ale jedla, tak to nebylo tak hrozný. No, a pak návrat do školy. Začala jsem teď v pondělí a ne, že by to na mě dolehlo. Dopsat všechny sešity, zjistit, co všechno se bude psát a...puf, nechci. Nechci tam. Nechci zpátky do toho ústavu... Pořád mi v hlavě zní to, že gympl je pro lidi, kteří neví, kam jít, a prostě musí na vejšku. Jak zbytečnej je gympl! Naučíte se všechny podrobnosti každýho předmětu, i ty, který absolutně nepotřebujete, a nakonec využijete jen kousek. Je to zbytečnost. Odkládací pult pro nevědící. Pořád si opakuju, proč jsem na ten gympl šla. Proč jsem si ho sakra vybrala... Ach jo. Nemám nikoho. Pravda, občas se bavím s jednou kamarádkou, ale jinak... Každej má svýho souseda a já nemám. Nemám nikoho... Snažím se si zvyknout, ale... není to tak snadné, jak se zdá. Prostě... Nevím. Nechci. Nemůžu. Nezvládám. Chci dělat věci, co mě baví. Ale nevím kdy. Nevím, kdy to mám stíhat, když vidí plány učení. Je toho tolik... Obdivuju lidi, co to všechno stíhají. Jedna kamarádka má snad 5 kroužků a stále jí připadá, že má moc volnýho času. Já nemám čas ani na svoje záliby... To je tím učením. Nevím, jak ubrat. Nevím, jak být horší student. Já nevím... Ach jo, myslím, že končím, ani nevím, co už píšu. Jsem unavená a to ještě musím přepsat interpretaci, která je naprosto katastrofální. Končím. Končím s psaním. Neumím to. Nejde mi to. Jsem jen nepotřebný zahalený článek. Ale žiju s tím. Žiju. Měla bych si vážit toho, že žiju. Ale jak... Já neumím žít. To je ono. Neumím žít... Nechci. Nemůžu. Končím. Tři slova, která mě doprovázejí každým dnem. A já končím se všemi tři tenhle článek...