Moje básně a sonety(popřípadě fotky), kopíruj jen s odkazem!!! Děkuju!...
Vím, že to tady moc nestíhám upravovat, tak se za to omlouvám. Zkusím to postupem času zpravit. Díky za pochopení.
your Jasmine

Říjen 2012

Něco je špatně?! Spíš všechno...

27. října 2012 v 0:15 | H.I.L. |  My diary
Něco je špatně... Myslím, že tak by se dal shrnout celej můj život...
Ha, chtěla jsem napsat na téma týdne a tohle je jediná věta, co mě napadla. Ať začnu jakkoliv, musela bych popsat všechno. Zase od začátku. Ale já se nechci vracet k minulosti. Nechci si nuceně vracet vzpomínky. Stačí mi, že se mi vrací samovolně. Víc nechci. Nejradši bych utekla. Pryč, daleko. Pro nový život. Začít znova. Minulsot nejde zapomenout, ale snaha o to je nejlepší, co v tuhle chvíli mohu udělat.
Připadá mi, že nic nestíhám. Myslím, že teprve teď mi dochází to, čemu nás rodiče učili. Že času je málo. A teď to chápu. Vážně je málo času. Jsem ráda, když se během týdne podívám na oblíbené seriály, Raedwulfa a možná něco napíšu na blog. A přečtu kousek knížky. Jinak je to samá škola. Dneska jsem se učila celej den češtinu nebo spíš se o to snažila. Držela jsem sešit a snažila se soustředit, ale nešlo to. Znáte ten pocit, kdy jste tak unavení a vystresovaní, že vám připadá, že vaše vnitřnosti prostě explodují? Připadám si jako emotivní bomba. Nikdy u mě člověk neví, co přijde. Ale tohle jsem nechtěla psát. Ani to není k tématu. No, možná je, v ohledu toho, že všechno je se mnou špatně. Protože jsem jiná, jsem špatná. Nebo si to vsugerovávám? Už nevím...
Když jsem u toho, že něco je špatně, co takhle to vzít více z obecného hlediska? Nebo co takhle svět? Lidi, život. To je teprve špatný. To, jak jsou v dnešní době lidi sobečtí, zajímají se o vlastní věci a kašlou na ostatní. Tak odporný svět. Běhá mi z toho husí kůže. Je hnusný, jak zlí dokážou lidé být. Co dokážou provést... Dneska jsem se dívala na film Zkažená mládež. Je to podle skutečného příběhu z Estonska, jeden kluk je šikanovanej no a asi si každej dokáže představit, jak to skončí. A ne, není to jeho smrtí. Teda, to taky, ale spíš nejenom jeho... Je nechutný, jak dokážou lidi šikanovat ostatní kvůli tomu, že jsou jiní. Že se jinak chovají. Přitom ten člověk za to nemůže... Je odporný, jak lidé vidí chudobu dětí v Africe, ale radši si kupují věci pro sebe. Ano, chápu, že člověk potřebuje samozřejmě něco na sebe, jídlo a tak, ale co ti bohatí? Co ti, kteří si můžou koupit miliony věcí? Ti si je kupují místo toho, aby poslali peníze. Je mi z toho zle. Chtěla bych být bohatá a dospělá. Chtěla bych mít možnost s tím něco udělat. Chtěla bych být schopná všem pomoct. Protože je nádhernej pocit, když někomu pomůžete. Nebo to možná přijde jen mně. Nevím. Ale... vážně, řekněte mi někdo, vysvětlete mi, proč je svět takovej? Proč je třeba taková láska najednou něco druhotného? Proč lidi zajímá jen známost na jednu noc? Proč je holka, která nenosí značkový oblečení něco míň, proč by holka s pár kily navíc měla být tlusté prase? Proč by kluk, který nemá svaly, měl být nicka, proč by kluk, kterej si oblíká obtáhlý jeany měl být hned gay? Proč lidi hned všechno soudí podle obalu? K tomu se skvěle hodí tahle fotka: apple
Přesně takhle to je. Všechny ale zajímá jenom ta zlatá vnější slupka, podle které pak všechno soudí. Jak to je ubohé. Ano, pravda, taky možná z části soudím podle toho, jak člověk vypadá, ale to v dnešní době dělá každej. Ale já nepotřebuje nějakýho nadupanýho svalnatýho debila. Ne, já radši nějakýho normálního srandovního kluka, se kterým si budu rozumět. Nepotřebuju svaly, nepotřebuju žádnýho přitroublýho machírka. Chtěla bych jen někoho, kdo mě bude mít rád takovou, jaká jsem.
No, abych neuhnula příliš od tématu(což jsem asi už tisíckrát udělala -_-). Něco je špatně. To rozhodně. Společnost je špatně. Svět je špatně. Člověk se staví nad všechno. Nad zvířata, nad rostliny, nad všechno ostatní. Je to ubohé. Ach jo, nemám ráda, kam ten svět dospěl. Ale těžko s tím něco udělám. Prostě... Ani nevím, jak tohle zakončit. Protože ono samo to konce nemá. Tak to asi prostě nechám jen takhle...

Volno? Haha...

26. října 2012 v 1:23 | H.I.L. |  My diary
Pár dní už si říkám, že bych měla napsat. Ale dostávám se k tomu až teď. Nevadí... No, co říci. Včera jsem byla s kamarádkou venku, zas po pěkně dlouhé době. A bylo to fajn. Mohla jsem si s ní pokecat a mluvila jsem tak moc. Vymluvila jsem se z většiny věcí(ty podstatný bohužel neumím říct, navíc bych tím nechtěla kazit tu super náladu) a byl to fajn pocit. Poznala jsem pár koutů Brna, o kterých jsem nevěděla, i když si ani nepamatuju, co to bylo za ulice, protože jsem byla zabraná do rozhovoru a byla tma. Užila jsem si to. Zas po nějaké době jsem se dost smála. A to myslím vážně hodně.
No, dneska měl být první den prázdnin. A já to vzala poněkud moc líně. Chtěla jsem se učit. Jo, asi si říkáte, co jsem to za debilního šprta, že se chci učit první den prázdnin(který jsou mimochodem fakt dlouhý, já bych tomu spíš říkala sakra krátkej prodlouženej víkend). Jenže toho je příští týden dost a nevím, jak bych se to stihla učit. Nejde o to, že bych se to třeba nezvádla učit v průběhu týdne. Jde o to, že tři věci mám v jeden den, což je dost na zabití, navíc ani z jednoho neumím ani ň, no, pravda, z prvního jo, ale i tak. Jsou to zrovna docela těžký věci a nějak nevím, jak to budu dělat. Pfu... No jo, nevadí. Vybrala jsem si tu školu, tak si s tím budu žít. Nebudu tím zatěžovat tuhle stránku. Ne teď o volnu.
No, čím jsem tedy zabrala celej dnešek? Sledovala jsem videa jednoho chlapa na youtube. Zachraňuje psy i ostatní zvířata a je to neuvěřitelný. Většinu z toho jsem probrečela. Je strašný, čeho jsou lidi v dnešní době schopni. Jak dokážou odkopnout zvíře, dokážou jej mlátit... Je mi z nás zle. Nesnáším naši rasu. Nesnáším lidi z celýho srdce. Vím, že existují lidé jako on, ti, kteří pomáhají, ale kolik jich je. Hrstka. Všechno ve mně teď vře. Nejradši bych ty lidi umlátila. Ale pak bych nebyla o nic lepší než o ni. Ach jo, kdybych jim tak mohla pomoct. Nejsem ještě dospělá, nemůžu si dělat věci, co bych sama chtěla, nemůžu posílat svoje peníze na pomoc... Víte, většina puberťáků asi dospět nechce. Ale já bych chtěla. Chci být dospělá a bohatá. A ne, není to kvůli tomu, abych si mohla pořídit nějakej mega barák, loď, nádherný oblečení nebo nějakej super nic make-up. Klidně budu bydlet v jednopokojáči. Jde mi o to, že bych měla peníze na to, pomoci těmhle lidem. Pomoci Raedwulfovi. Pomoct dětem v Africe. Zajistit svou rodinu. Udělat ostatní šťastné. To je to, co chci. Chci dělat ostatní šťastné. Protože to pak dělá šťastné mě. Jsem schopna utratit celý svý kapesný za tohle. Jen abych viděla ostatní, jak se smějí, jsou šťastní. To je pro mě to pravý štěstí. Možná to většinu překvapí. Ale já nedokážu žít s tím, že někde teď se zmlácenej pes toulá po silnici, děti v Africe nemají, co jíst, někdo právě ztratil všechno. Cítím, jako bych mohla za to, že ostatní trpí. Protože se mi to příčí. Příčí se mi to, že v Brně postavili pitomýho č*ráka(pardon, ale líp tp nejde) za dvanáct miliónů, na kterým ani člověk nepozná, kolik je hodin, vyhazuje to podělaný koule v 11 a je to k ničemu. Za dvanáct miliónů mohla být zajištěna dobrá veterina pro zvířata v útulku, mohla být zajištěna voda a potrava pro děti. Ne, my musíme postavit podělanou sochu uprostřed náměstí. Naprosto k ničemu. Tenhle svět je zvrácenej. Je nechutný, jak se každej chová, zajímá se jen o sebe. Tohle je strašný. Štve mě, že mi je teprve 16 a nemůžu teď nic dělat. Nemám na to ani peníze. Štve mě, že si tam celebrity kupujou každej rok novej barák za miliardy a někdo ani nemá kde bydlet. Tohle je tak... Ach jo, asi nemá smysl to rozebírat. Protože tohle tak je. A je to špatný. Je to špatnej svět... Myslím, že s tématem týdne se ještě potkám. Teď už je pozdě a já jsem unavená a vystresovaná ze školy. Takže, asi půjdu spát. Přidám písničku, která se mnou hne a končím. Bye...

Šaty

20. října 2012 v 12:28 | H.I.L. |  My diary
Na žádost mé nové oblíbené blogerky sem přidávám svoje šaty na prodlouženou. Musím říct, že jsou vážně takový, jaký jsem si je představovala.
Když už píšu ten článek, řeknu vám, že nevím, co mám dělat. Dneska je na našem náměstí jedna taková událost, jistě všichni znáte Gangnam style. No, jde o to, že se tam sejdou lidi a pak se pustí písnička a všichni budou jako debilové tancovat :D. No, a jde tam P. A já bych měla jít taky. Ale... bojím se. Bojím se mu vůbec napsat, jestli tam půjde. Bojím se tam jít, když tam bude on... Bojím se, že bych si s ním neměla o čem povídat, bojím se, že by pak bylo všechno ještě horší. I když to není pravda. Zjistila bych, jestli si rozumíme. Kdyby ne, mohla bych to zavrhnout. Ale evidentně žiju radši v iluzi toho, že by to mohlo fungovat, než abych zjistila, jestli to vůbec má smysl. Někdy se vážně nechápu.
No, právě vedle mě leží biologie, kterou bych se měla učit. Měla. Umím asi 1 stránku z 6,5 A4, navíc jsou tam hrozný slova, latina a tak. No, jak naše profesorka ráda říká, přece nás připravuje na maturitu a vysokou školu. Zaprvé, my z biologie maturovat nemůžem alias úžasnej systém bilinkvní sekce. A na vejšku? To se můžu učit potom, popravdě, stejně si to nikdo pamatovat nebude, protože máme jiný předměty, o který se musíme zajímat víc, když z nich budem maturovat. Naše skvělá sekce nám totiž povoluje pouze vybrat si maturitu ve fránině z chemie, fyziky, dějepisu a zemáku(aneb předměty ve fránině, co se teď učím, plus matika, která je povinná). Vyberte si dvě no. Těžko. Biologie je nám teď k ničemu. Nikdo se ji neučí průběžně, protože na to není čas. A když nějakej je, člověk by si rád od té školy aspoň odpočinul. Což na naší moc nejde... No, tímhle asi končím, přidávám fotku šatů a jdu bloumat nad tím, jestli P napsat a k tomu se učit o tom, jaký jsou druhy prvoků a co je to diblastica. Jep, super učení. Adios!

Něco málo

19. října 2012 v 23:15 | H.I.L. |  My diary
Jo, asi bych měla něco málo napsat. Sice mám málo času, i přesto, že je pátek, ale bohužel je to tak. Škola nás doslova mučí. A to jsou příští týden jen tři dny a v tom obsaženy 3 testy a 2 zkoušení. Paráda... Ještěže protokol do chemie(samozřejmě ve fránině) jsem stihla teď. No, co bych tak mohla napsat...
Chodím do tanečních. Jo, nakonec jo. Dokonce jsem si vybrala šaty na prodlouženou. Že bych vám je ukázala? Co já vím... Kdyby někdo chtěl, tak příště bych přidala fotku... Jsou nádherný, mám z nich přesně takovej ten pocit, že jsou to ty pravý. Kdybych je měla doma, nosila bych je na sobě pořád po baráku :D. No jo, jediná věc, na kterou se na prodloužené těším... Nemám totiž zatím nikoho, kdo by tam se mnou šel. A nevím, koho pozvat... P už je zabraný. Samozřejmě tou kamarádkou... No, a kluci od nás taky... To je jedno...
Když jsem u toho P... Strašně mě ta kamarádka štve. Ne, nemůžu říct štve, ale prostě... Je mi to trochu proti srsti. Mám ji strašně moc ráda, ale tohle nedávám. Když má takovou možnost s ním být(chodí s ním ven, teda byla s ním fotit, každej den si s ním píše, povídají si atd.), pořád neví, jestli se jí líbí. A to mě strašně trápí. Protože, i když vím, že je to málo pravděpodobné, pořád by tam mohla být nějaká šance. Kdyby s ním byla, sice by mi to asi neudělalo zrovna suprově, ale aspoň bych věděla, že nemám žádnou šanci, že je konec. Ale takhle... Jo, jestli si říkáte, jak se můžu tak rychle pokaždé zakoukat do nějakýho kluka... Je to tím, že je hodnej a... vlastně já za to ani nemůžu. Dělá to moje srdce. Ať už chci nebo nechci, svýmu srdci zabránit nemůžu. A protože mám ráda, když je kluk hodnej a není to takovej ten blbej šampónek, občas se prostě zakoukám, aniž bych chtěla. No jo, nic s tím neudělám... Bohužel...
Pokud si říkáte, že jsem dlouho nezmínila K, máte pravdu. Nejde o to, že bych k němu necítila to, co jsem cítívala. Jde o to, že to necítím k tomu klukovi, co je z něho teď. No, stal se naprostým idiotem, ignoruje všechny, jediný, co o přestávkách dělá, je, že chodí hulit pod okna školy a... je z něj někdo jiný. Není to ta osoba, kterou jsem znala. Kterou jsem měla ráda. Změnil se. A k té nové osobě cítím spíš opak. Naprosto se mi hnusí to, co z něj teď je. Navíc, možná na tom, že: co sejde z očí, sejde z mysli, něco bude...
No, asi poslední věc je, že byste se měli podívat na nový album P!nk. Popravdě ho teď poslouchám pořád. Snad každej den. Nejoblíbenější písničkou je Try!, kterou vám sem rovnou přidám na začátek, ostatní dobrý vám vypíšu sem. Myslím, že to je jedno z nejlepších alb, co má(možná dokonce i to nejlepší!). Mám ji fakt ráda, zpívá o dost podstatnejch věcech. Už to dokázala i Fuckin' Perfect, která mi přímo bere slova ze srdce(jo, ze srdce, ne z úst). No, co víc říct... Možná tak sledujte Raedwulfa na youtube a přejte mi, ať zvládnu příští dva týdny, který budou totálním zabijákem... Bye...

Taneční again

12. října 2012 v 17:59 | H.I.L. |  My diary
Tak, zase byly taneční. Včera. No, nechtěla jsem jít. Totálně, úplně. Ale přišly za mnou kamarádky a pak ještě jedna s mamkou a nakonec mě ukecaly, abych se šla aspoň podívat. Tak jsem se oblíkla do šatů a šla. No, nejdřív jsem se fakt jenom koukala a tancovala s jednom s kamarádek, ale nakonec jsem se šla podívat víc do sálu a pak mě vyzval k tanci šatnář, tak jsem si s ním zatancovala. A pak jsem tancovala s Honzou, kterej je od P ze třídy. Teda, poznala jsem ho až tady, že jo. A... nebylo to tak strašný. Teda, ne že by to byl zázrak světa, ale do prodloužené to zvládnu. A pak už se rozhodnu, jestli budu chodit dál nebo se na to vykašlu. Protože to není zas naprostý úžo. Ale jo, je to fajn, obzvlášť jak si dupem na nohy -_- No, uvidím, jak to bude příště, ale jednou bych si chtěla zatancovat s P... Už jsem přijala fakt, že to mezi náma nepůjde a beru to. No, jinak... Raedwulf. Ach jo, mně je ho tak líto. Mám ho strašně ráda, udržuje mi úžasnou náladu a přitom je na tom tak špatně... Má strašně málo peněz a nezvládá účty a nájem a... Má strašnou práci a jediná dobrá věc je, že hraje hry a má nás, minions, a svou holku a dceru. Tak moc bych mu chtěla pomoct... Kdybych jen měla víc peněz sama... Ach jo, tak moc mě to trápí... No, tenhle článek píšu už snad hodinu. Dívám se u toho na Raedwulfa a asi si dokážete představit, co převažuje. No, konečně jsem si dneska mohla oddychnout ze školy... Jinak, ve středu jsem byla v nemocnici na kontrole s žaludkem, ale bohužel mě zase zlobí, je mi špatně skoro celej den a každej, takže jsem musela na krev a moč a ještě budu muset na ultrazvuk a nakonec se to zase zakončí gastroendoskopií, na kterou se fakt moc těším :/ Už jsem na ní byla třikrát, dvakrát v narkóze, jednou úplně bez ničeho. Žádný uspání, žádný umrtvení. A bylo to strašný. A teď mám jít znova. Doktorka mi řekla, že mě aspoň nadrogujou, abych si to nepamatovala. Super :D. No nic, jdu si užívat Raedwulfa, možná se na něco dívat, možná si něco zahrát, protože budu doma úúúúplně sama! bááááj!

Taneční...

4. října 2012 v 19:48 | H.I.L. |  My diary
Sedím doma. Právě teď sedím doma. Právě teď se ostatní nervují a sledují ostatní neznámé tváře v sálu, oblečeni ve společenských šatech. Jo, nejsem tam. Nešla jsem. Prostě... jsem na to neměla. Nechce se mi o tom moc psát, ale napíšu. Protože musím. No, chystala jsem se. Nechtěla jsem tam. Vážně, vůbec jsem tam nechtěla. Ale řekla jsem si, že to zvládnu. Sice jsem trochu brečela, ale oblíkla jsem se, nachystala a šla. Ale po pár metrech se mi začaly vyzouvat boty. Úplně, nešlo s tím nic dělat, snažila jsem se to spravit, ale nešlo to. Podlamovaly se mi nohy a vyzouvalo se mi to. A tak jsem se totálně rozbrečela. Nevěděla jsem, co dělat, bylo toho moc a prostě jsem to nezvládla. Sundala jsem si boty, vzala je do ruky a šla bosky domů zpátky. Rodiče to pochopili. Řekli, že pokud z toho budu takhle nervózní a nebude mě to bavit, nemusím tam chodit. Nevím, co se stalo. Prostě jsem to nezvládla. Nedokážu mluvit s klukama. A k tomu s cizíma. A k tomu s nima ještě tančit. Prostě jsem to nedala. Nevím proč. Nevím, proč jsem se rozbrečela, nevím, jakej jsem měla důvod. Říkejte mi, že jsem slabá, že jsem to vzdala, že jsem srábotka. Ale nevíte, jak se cítím. Jo, začala jsem být jiná. Ale tohle je uvnitř mě a to prostě nezměním. Nezvládla jsem to. Zkusím to příště. Víc toho nezvládnu. Jinak bych se asi rozbrečela. Už o tom nechci mluvit.

No time for that

3. října 2012 v 20:43 | H.I.L. |  My diary
Jo, nemám čas teď psát. Ale potřebuju, už to nevydržím. Stalo se toho hodně. No, o víkendu jsem byla na dějepisné výpravě, jak jste si asi všimli. No a jsem zpátky. Mám hodně zážitků, ale taky hodně věcí do školy a nestíhám to. No, škola je ale to nepodstatné. Jde o výpravu. Bylo to fajn, i když ne tak super ako minule. Ale byli tam nový lidi, tak to bylo zas dobrý. Navíc je to lepší než se třídou, aspoň mi to přijde, protože pochybuju, že některý holky od nás ze třídy by byly schopný se zvednout a jít do lesa na dřevo. To na výpravě děláme. Blbeme, pomáháme si. Ony by se leda ožraly. Asi to je taky jedinej důvod, proč na výpravu jezdím, dějepis mi totiž moc neříká, i když je docela zajímavej. Ale jde o jinou věc... Jde o kluky. Ach jo, potkala jsem tak úžasnýho kluka. Ale nejsem sama. Líbí se mi mé druhé kamarádce no a evidentně i ona jemu... Navíc... ona si s ním zvládá povídat o všem. Popravdě, dokonalejší holku jsem nepotkala. Je přesně to, co kluk chce. Je hezká, hubená, je s ní sranda, dokáže mluvit o všem, hraje na piano a začíná se učit na kytaru, učí se francouzsky, anglicky, španělsky, doma pak německy a rusky. Chodí do voleyballu a do karate. Je úžasná. Kdybych byla kluk, přesně ju bych si z naší třídy vybrala. No, brzo máme taky taneční... A dneska ráno jsem s ní seděla a ona mi začala vyprávět, jak si s P. povídala, protože se šel podívat na karate, že by začal chodit, a jak se spolu smáli a bavili se a pak že ju pozval na taneční, že spolu budou tancovat... A jak si píšou na FB každej den a že když začne chodit do karate, bude ho potkávat každý úterý a čvtrtek a pak dva týdny o prázdninách na soustřeďku a... Já se snažila být ráda, snažila jsem se mít z toho radost, ale... Užíralo mě to. Bolelo to. Trhalo mě to na kousky a přitom nemám ani důvod. Mluvila jsem s ním párkrát na výpravě. Nic víc. A teda vezla jsem ho domů. Ale prostě... Vždyť si ani pořádně nemáme o čem povídat. Ach jo, já... Snažím se být šťastná, že má možná "budoucího" kluka na dosah ruky, ale... Nejde to. Nedokážu to. V hlavě mi pořád vyskakuje jeho fešná tvářička a úžasná povaha a říkám si, co jsem zase komu udělala. Ve třídě jsem jediná holka, co se ještě s nikým nelíbala. Jo, žádná big deal, ale... Asi to něco vypovídá... Nechci jít na taneční. Nejen kvůli tomu, že se bojím, s kým budu tancovat a tak. Ale taky proto, že budu vidět, jak se spolu baví a tancují a jak si ji vybírá na každý tanec a... nevím, jestli to ustojím... Už nemůžu víc psát, musím se ještě učit a nic nestíhám... Napíšu zítra po tanečních, pokud to zvládnu... Mějte se...

Projekt 10 dní - den 10.

1. října 2012 v 14:17 | H.I.L. |  My diary
Tak, poslední den. Chtěla jsem si to nechat až na pondělí, jenže toho budu mít vážně hodně a nevím, jestli bych to stihla. Takže to píšu teď, ve čtvrtek. Posledním úkolem je: Jedna zpověď. No...

Myslím, že zpověď ani dávat nemusím. Celej tenhle blog je mou zpovědnicí, nemám co víc k tomu dodat. Tady je všechno, co se mi děje, všechno, čeho lituju, nesnáším, všechno. Nebudu se tedy zpovídat. To tu dělám v každým článku...

Takže tímto zakončuji tenhle projekt. Zkusím časem pohledat další, protože tohle mi pomohlo uvědomit si některý věci. A bylo zo dobře udělaný. Prostě fajn. No, teď odjíždím na víkend pryč, ale než se tohle vydá, budu zpátky. Jen asi nebudu mít moc času to zkontrolovat, jelikož mi i začnou taneční a... prostě to bude hrozný. Tak se omlouvám. páčko