Moje básně a sonety(popřípadě fotky), kopíruj jen s odkazem!!! Děkuju!...
Vím, že to tady moc nestíhám upravovat, tak se za to omlouvám. Zkusím to postupem času zpravit. Díky za pochopení.
your Jasmine

Leden 2013

Chvíle dobré nálady?

30. ledna 2013 v 18:08 | Jasmine |  My diary
Že by? Ani nevím, možná jen trochu. Dnešek je celej takovej převratovej.
Začalo to ránem. Byla jsem ještě doma, jelikož jsem musela pak do nemocnice, takže bylo zbytečný chodit do školy. Sice byl dost chaos, když jsem vstávala, jelikož jsem se probudila půl hodiny před budíkem, tak jsem si ještě lehla, a když jsem se probudila, myslela jsem, že jsem zaspala, ale podle všeho jsem spala jen 20 minut. Tak to šlo ještě dvakrát, dokud ten budík fakt nezazvonil. Divný... No, vypravila jsem se teda do dětské, měla jsem sraz s mamkou, a šly jsme na gastro. Šlo to docela rychle, na to, že tam většinou čekám přes hodinu, to tentokrát bylo během půl hodiny. A všechno dobrý, docela jsem pokecaly, doktorka moc ráda, že jsem přibrala (já samozřejmě ne -_-) a taky jsem dostala nakázáno, abych se neučila. Je docela vtipný, když vám i doktoři říkají, abyste se tak neučili. Nebo možná už dost alarmující... No, to je jedno. Akorát jsem zjistila, že bych měla trochu přidat na bílkovinách, ale jinak docela ok, což se dost divím vůči své stravě. -_- No, tak jsme odtam vypadly a zaběhly do obchodu koupit mi bez laktózový mlíko (aneb, třeba to tentokrát bude z mlíka). Mezitím jsem ještě napsala mail profesorce, jestli bych si nemohla posunout referát až po prázdninách - a ona mi to schválila! Ou jé, fakt mě to potěšilo, protože mi to ubralo kus práce navíc. Což je fajn, protože jsem se dozvěděla o dvou testech a tak je to lepší to mít až na potom. Navíc musím dodělat diskuzi, kterou jsem chtěla udělat dneska, což moc nestíhám, takže začínám zas trochu nervačit, ale dobrý. Zachovej chladnou hlavu. No, taky jsem ještě dneska udělala Panna Cotta, má to vypadat asi takhle, ale já nějak nepřišla na kouzlo oddělení a asi to bude slitý dohromady. To ale nevadí, jsem docela ráda, že jsem to udělala. No, to jest asi vše z dneška, asi to není moc věcí, ale prostě mi to docela udělalo radost. No, hlavně ten referát, ale pšt. Jinak, z nemoci už jsem docela vyléčená, ale zase se to projevilo na mém akné, což fakt miluju -_-. No nic, asi jdu na diskuzi. Nebo taky ne a budu dělat srágory, za který se pak budu nesnášet. Ou jé, to je život.

Víkend ne tak, jak si ho člověk představuje...

27. ledna 2013 v 20:36 | Jasmine |  My diary
Tak tu sedím s vypitým hrnkem horkýho čaje a brečím, protože mě pálí oči. Celej den jsem prospala a asi před půl hodinou jsem vstala. Pravděpodobně jsem nemocná a chytla jsem to od jedné z kamarádek... A jak to tak vůbec dopadlo? Jo, dost špatně...
Začala bych tím, že když jsme se sešly, prostě to nebylo jako dřív. Byly tam divný ticha, ne, že by mi to třeba vadilo, ale bylo to divný, většinou se nám to nestávalo a najednou jako bychom si ani neměly co říct... Docela mě to mrzelo, protože jsme bývaly ta nejlepší skupina kamarádek a najednou jako by mi praskly růžový brýle a uviděla jsem, jak strašně jsme teď odlišný... Navíc, jedna z kamarádek se stále chová jako totální puberťačka. Nejenom, že normálně píše na FB milion statusů, venku každých 10 minut potká někoho známýho a prostě jak jsme něco sledovaly nebo se o něčem bavily, chytla se každýho blbě řečenýho slova a totálně každou z nás ponižovala. Bylo to od ní fakt hnusný a mně se to totálně zhnusilo. Nespala tam, takže jsme ji o půl 11 doprovodily na autobus a společně jsme se vrátily. Naštěstí pak byl docela klid, už jsme si jen párkrát o něčem povídaly, ale holky byly unavený, jedna z nich právě nemocná a bolela ji hlava, nakonec usla první u jednoho filmu. A jediný, co jsme za tu dobu udělaly, bylo, že jsme viděly asi 3 filmy a hrály na chvilku Česko, což mě vůbec nebavilo, jelikož půlku z těch věcí jsem v životě neslyšela. A ráno jsme vstávaly brzo, kamarádka měla budík na 7, aby mohla jít běhat, nakonec jsme vstávaly v 8, ona o půl odjela a já s tou nemocnou kamarádkou jsme pak jely v 9, taťka ji odvezl až domů a pak jsme jeli domů i my.
No, prostě jsem asi čekala mnohem víc. Čekala jsem, že to bude lepší, že budeme blbnout a že budeme fotit a hrát hry a že to bude sranda. Vzala jsem kvůli tomu foťák a počítač, abychom si to užily, a nakonec z toho nic nebylo. Prostě... Asi jsem vážně čekala příliš... Docela mě to mrzí, protože jsem je vážně chtěla vidět a nakonec to dopadlo takhle. Takže je mi z toho docela smutno, přijde mi, že už nejsme ty nejlepší kamarádky, jakými jsme bývaly. Cesty se nám rozešly, každá má teď svoje nové přátele a prostě už nejsme ta slavná MG skupina, kterou jsme byly na základce. Navíc, nejsou to ani ty kamarádky, za kterými můžete přijít s problémy, obejmout je a tak, jsou... Já nevím, těžko to popsat. Asi se na nám podepsalo to, že jsme spolu od základky. Jako bychom se od toho nedokázaly odpoutat. Já nevím, hlavní je, že jsem z toho zklamaná a to je špatný. Doufala jsem v parádní víkend a nakonec to je akorát víkend v háji se 3 filmy... No jo, stává se, že... Momentálně si půjdu nalít čaj a brzo si budu muset dát ibalgin, jelikož mě začíná pěkně bolet hlava. Spát asi moc nepůjdu, jelikož jsem teď spala asi tak dalších 5 hodin a jsem asi dost přespaná. Ale spíš na mě něco leze. Tak se mějte a podporujte svou imunitu, ta moje už je dost v háji -_-

Co...?

25. ledna 2013 v 19:37 | Jasmine |  My diary
Ani nevím, jak nazvat tenhle článek. Jsem... Ani nevím, co momentálně jsem. Hlavně smutná a zároveň naštvaná. Nejsem si jistá, zda sem můžu napsat proč... když jedna z osob, které se to týká, má možnost si tohle číst... Asi bych vážně měla uvažovat o normálním blogu, kterej nikdo nebude znát... No, pointou je, že dnešek měl být fajn den a nebyl. Vždycky mi tu náladu někdo tak zkazil, že jsem skončila tady.
No, právě jsem se k tomuhle psaní článku vrátila asi po 2 hodinách. Co jsem dělala? Poslouchala písničky a snažila se uvolnit a zapracovat na něčem normálním. Ne, nešlo to. Navíc se musím už nachystat k těm kamarádkám, měla bych si sepsat co s sebou atd. No, vrátila jsem se sem, protože nerada nechávám rozepsaný články. Je to jako nechat něco neuzavřené a to já nemám ráda. Nevím, jestli má smysl rozebírat to, co se stalo během dnešního vyučovacího dne, asi nemá, jediná věc, co mohu říci, je, že ačkoliv mám jednu 2 na výzo, nejsem z toho šťastná. Protože jsou tu stále lidé, kteří mi to závidí? nebo prostě jsou pak naštvaní nebo já nevím a to mě mrzí... Nevím, co k tomu říct. Mám chuť se schoulit do klubíčka a brečet. Ale neudělám to. Zatnu nehty do ruky a usměju se. Protože to je potřeba, ne? Smát se. Být šťastná. Je faktem, že tohle neznačí, že bych měla být šťastná. Ale alespoň tak budu vypadat pro ostatní. A to je to hlavní. Nenechat ostatní vidět své city. Protože toho všichni jen zneužívají... Ach jo, už ani nevím, co říkám... Tohle já neříkám. Taková já nejsem. Já jen... asi se snažím být někým, kým nejsem, abych potěšila všechny. Ale to pak ničí mě... Nebo... To už je jedno. Takže smile and bye...

Ani nevím...

20. ledna 2013 v 23:06 | Jasmine |  My diary
Ani nevím, co tu dělám. Poslouchám tuhle písničku:
protože jsem si o víkendu slyšela v tom filmu, co jede v pozadí, a prostě mě to sem nějak dotáhlo. Tak jsem přemýšlela. Ani moc nevím o čem ale. Přemýšlím pořád o všem. No, hlavně přemýšlím anglicky. Stalo se vám to někdy? Že sníte nebo přemýšlíte anglicky? Já to dělám. V podstatě pořád. Přijde mi, že angličtina všechno zlehčuje. Cokoliv se stane, když si to řeknu v angličtině, zní to tak snadně, ale zároveň tak procítěně. Možná mě to jen chytá z těch naoko dokonalých holywoodských filmů a seriálů. Což je dost možný. A zároveň ve mně udržuje Raedwulf naději, takže se to tak nějak proplétá...
Ach jo, nemůžu s tou písničkou přestat. Zanechává ve mně smíšený pocity. Cítím se strašně prázdná už nějakou tu chvíli, ani nevím proč. Asi z toho, kolik toho na mě ze školy spadlo, se cítím unaveně. Ale zároveň to produkuje jakýsi pocit naděje, jistoty... Já nevím, prostě holywood film effect. Asi jo. Jak by bylo super tam žít... V perfektním světě, kde všechno dopadne dobře... Možná by někteří řekli, že by to nebyla sranda. Možná ano, možná by bylo všechno moc snadné. Ale třeba by na mě pohlédlo štěstí. Co já vím. Když jsem u toho štěstí, tak jsem si říkala, co za nejhorší věc jsem kdy udělala? Myslím, že to je to, že jsem přestala věřit a být šťastná. Samozřejmě, asi to myslím ve smyslu vůči sobě. Já nevím, prostě mi to u té písničky (anglicky, jako vždy) naskočilo a nemohla jsem se té úvahy zbavit... No, hlavní věc, které se teď budu muset zbavit, jsou úkoly do školy. O víkendu jsem toho moc neudělala, protože jsem si v pátek v těláku natáhla sval na noze a nemohla jsem chodit, tak jsem celou sobotu proležela a prospala. A dneska už to bylo lepší, ale zas nejsem stroj, abych to všechno zvládala za jeden den. No, zítra píšu test z fyziky a tedy nemůžu říct, že bych ho uměla. Tedy, ono tam není moc co se učit, spíš je to na pochopení, ale já to samozřejmě nechápu, jako ve fyzice vždycky, takže to asi moc dobrý nebude. Ach jo, asi si tím zkazím známku... Ale mohla jsem se na to podívat líp. A mám z toho špatnej pocit. Nechci z toho mít špatnej pocit. Jednou jsem se na něco tolik neučila a cítím se provinile. Proč? Proč mi tak moc na všem záleží? S takovou moc daleko nedojdu...
Páni, nečekala jsem, že toho tolik napíšu. Přišla jsem sem jen tak a najednou se z toho vyklubalo víc, než jsem chtěla. Ale to nevadí. Možná i líp. Teď bych si potřebovala srovnat myšlenky. Ale nevím jak. To nevadí. Jsem zvyklá. Ach jo, měla bych přestat přemýšlet o tom, že se věci mohou dít podle holywood filmů. Stále se mi zdají sny o takových věcech a já vím, že takhle to v normálním světě nefunguje. Přesto o tom stále přemýšlím. Asi chci jen pro jednou zažít svou vlastní pohádku...

Páni podruhé

16. ledna 2013 v 22:18 | Jasmine |  My diary
Já vím... Zase jsem tu nebyla tak dlouho. Jenže nestíhám. Prostě nestíhám. Nevím, co mám dělat. Je tolik školy... No, vlastně můžu být vůbec ráda, že o něčem vím. Minulej týden jsem chyběla, protože mi bylo špatně, a nikdo mi neřekl, že se domluvily 3 testy. Nevěděla jsem o ničem. A to jsem je prosila o učení. Poslali mi zápisky a jakoby nic. Kdyby se o tom jeden den nebavili a já je neslyšela, nikdy by mi to ani neřekli. Prostě je jim to jedno. Když někdo z nich není ve škole, já jako idiot se snažím jim vysvětlit věci, co nechápou, řeknu jim testy, co jsou v plánu, ofotím jim učení, a co pak oni? Nic, nic, nic. Pořád jen berou a nedávají. Ale však je to má chyba, že? Že jsem tak hloupá, že se pro ně nechávám roztrhat. Jsem tak pitomá. A toto pondělí jsem chyběla poslední dvě hodiny. A zase, že by mi někdo řekl, že je v plánu další test? Ale proč, ona to přece nepotřebuje vědět, že... A ještě se někteří divili, že ani nevěděli, že jsem v té škole nebyla. Milý... Ach jo. Právě teď bych měla dělat miliony věcí, psát diskuze, dělat fiche de lecture(alias prostě popisuju knížku trochu víc hodně podrobně), plán k diskuzi, dopis francouzce, odpovědět na otázky k textu k diskuzi a to vše ve fránině. A k tomu se naučit na testy a udělat francouzský protokoly do chemie a fyziky. Tedy, pro mě jen do fyziky, když jsem chyběla, ale to je jedno. Pořád je toho moc a já to nestíhám. Popravdě, včera jsem kvůli nim brečela. Tak trochu. Prostě jsem myslela, že oni aspoň budou moji přátelé. Že aspoň někdo. Ale evidentně jsem jim uplně jedno. Ale co už... Ach jo. Chtěla bych mít víc času sem něco napsat, ale musím jít něco dělat. Nemůžu tady sedět a psát. Prostě to nejde. Navíc jsem hroznej nervák, když máme zadaných moc věcí a já je nemám hotový. Jsem z toho nervózní. Takže zase hurá do práce, o půlnoci spát a v 6 vstávat. Nadhernej život, to vám povím... No, jinak, snad se tu objevím po vysvědčení. Ještě 26.-27. přespávám u kamarádky, máme sraz naší staré základkové party, takže to bude fajn. Tak pak napíšu, jak to dopadlo. Dřív se sem asi nedostanu... Tak zatím...

Páni

6. ledna 2013 v 1:05 | Jasmine |  My diary
Páni, to je taková doba, co jsem nepsala... Tak moc jsem chtěla napsat o prázdninách a nic jsem neudělala. Jako vždy... Ach jo, jsem na sebe naštvaná. Zase celý prázdniny pryč a já nic nestihla. Vůbec nic. Je to strašný. Vždycky to tak dopadá. Slibuju si tolik věcí, co chci udělat, a nakonec to prostě nezvládám. Nevím, s čím mám začít a nakonec neudělám nic. Ach jo. Prostě je tak málo času na všechny věci a to mě tak mrzí. Nevím, co dělat... Ale mám být pozitivní, ne? Kdyby to šlo. Za pár dní zase začne škola (vlastně už zítra...) a já jsem nervózní. Nic jsem přes prázdniny neudělala a teď začne zase to zkouškový a testový období a já zase budu upadat do šílenýho stresu. Jako vždycky. Je to blbý. Škola ze mě dělá špatnýho člověka...
No, čím to rozveselit? Třeba dárkama k Vánocům. No, hlavním dárkem byl mobil :) Samsung Galaxy S Advance :) Je to supr, jsem za to ráda. A pak už jsme dostaly se ségrou jen nějaký blbiny :) Taky jsem byla nedávno na nákupu, od babiček jsem dohromady dostala 2 tisíce (od každé jeden) a tak jsem si řekla, že by bylo fajn si něco koupit. Tak jsem si koupila modrý rifle (poprvé v životě mám barevný rifle juhů) a k tomu růžový tílko (na odkaze je žlutý, ale to moje je růžový ;) sice růžovou zrovna moc nemusím, ale je vážně fajn) a pak v C&A tmavě modrou až fialovou mikinu a prstýnek :) Bylo to moc fajn :)
Co dál... Změnila jsem si tu jméno. Už nechci být tou H.I.L.... Ta doba je za mnou, doufám, takže teď chci být někým novým... Vzpomněla jsem si, že když jsem byla malá, strejda mi říkávál Jasmine. Takže od teď je tu ze mě Jasmine :)
No, už to píšu asi půl hodiny... Chtěla bych toho napsat víc, ale jsem unavená. Ach jo, je to moje chyba, já vím. Pardon. Mějte se